|
Moji
milí příznivci!
Dlouho
jsem se Vám na svých stránkách neozval. Omlouvám se, že tak činím až
dnes.
Dva roky
jsem na nám. I.P. Pavlova v Praze vedl svoje Směšné divadlo. S
úspěchem jsem hrál a režíroval si tam svoje texty tak, jak jsem si
to vždycky představoval. Prý jsem potěšil mnoho svých diváků. Na to
divadlo jsem nedostal ani haléř. Z oblasti kultury se na nás skoro
nikdo nepřišel ani podívat. Z funkcionářů, kteří měli dotace na
starosti se mi tam nepodařilo dostat nikoho. Při tom jsou placeni za
to, aby takové věci posuzovali.
Nájemce
hotelu, který viděl, že z nás nic nekápne, nakonec z divadla udělal
hernu. To je samozřejmě pro Prahu velice důležitá věc.
Prožil
jsem krásné léto u sebe doma na zahradě a četl si svého oblíbeného
indického filosofa Radžníše Osha. Osho řekl, že každý člověk
přichází na tento svět s určitým osudem - má něco naplnit, má
přinést nějaké poselství, má dokončit nějaké dílo, protože tady
nejsme náhodou, všechno tady má nějaký účel. Mám radost, že mě se to
v životě skoro všechno povedlo. I když mně teď není - ať už z
jakýchkoliv důvodů - třeba i zdravotních- umožněno, abych realizoval
některé své nápady a zůstanou třeba jen na papíře, přeci jenom jsem
toho realizoval dost. Mám ,myslím, právo si života užívat. Vnímat
přírodu, číst knížky, těšit se ze své rodiny a z té cesty, kterou
jsem ušel. A to teď dělám. Občas mě z toho klidu něco vyruší, ale
můj Jung, Osho, budhismus, můj pes, stromy, nebe, tráva... To všecko
mě zase do toho klidu vrátí.
Měl jsem
v poslední době celkem dost nabídek. Některé jsem přijal, některé
jsem odmítl. Některé se realizovaly nebo realizují, jiné ne. Ale já
se snažím nebýt na tom psychicky závislý. A nejsem. Jenom mě to
vždycky na chvíli vyruší z klidu. Nehoním se za penězi jak je to v
dnešní době zvykem. Pozoruji dění v České republice a chvílemi
cestuji po světě. Těší mě zájem nejmladší generace režisérů a taky
jsem trochu zvědavý jak se to všechno bude vyvíjet dál. |
